Dvě děti, lean management a „akvaely“

Proč nestíhám krmit sociální sítě? 

Když jsem na začátku roku otvíral Projekt 365, měl jsem jasný plán. Každý den jeden originál. Žádný výmluvy. Chtěl jsem si dokázat, že i v tom největším životním chaosu si dokážu vybudovat pevnou rutinu a urvat kousek času čistě pro sebe. Na konci roku z toho měla být velká vernisáž, kde by všech 365 prací viselo pohromadě na jednom místě jako důkaz, že když se chce, tak to prostě jde.

Jenže pak do toho vletěla realita. A to rovnou ve dvojité náloži – k synovi mi totiž do party přibyla čerstvě narozená dcera.

Když makáte osm hodin denně jako manažer ve výrobní společnosti, kde máte na hrbu zodpovědnost za lidi a za to, aby linky běžely, je čas na odpočinek sakra vzácné zboží. Člověk by čekal, že po návratu domů padne za vlast. Jenže já zjistil, že nejvíc mě nabíjí čas strávený s rodinou. Můj syn je teď ve věku, kdy je jeho nejoblíbenější slovo "proč?". A jako člověk, co ve fabrice žije lean filozofií, tohle neustálé dotazování po podstatě věcí naprosto miluju. Učím se od toho malého sviště každej den.

Jak zrodit malého parťáka

Postupně jsem začal do světa čar a barev zasvěcovat i jeho. Pořídil jsem papíry, štětce, cestovní akvarely a malujeme spolu. Neexistuje lepší pocit pro moje umělecké srdce, než když doma zavelím, že jedeme na výlet, a ten malej prcek zahlásí: "Tati, vezmu si s sebou akvaely!".

Máme za sebou společné malování doma i první pokusy v plenéru. On se brutálně zdokonaluje a já od něj čerpám čistou, dětskou inspiraci a nápady, které by dospělou hlavu v životě nenapadly.

Omluva všem z "druhé strany displeje"

Tímhle se chci tak trochu omluvit všem, kteří posledních zhruba 80 dní poctivě sledovali moji cestu na sociálních sítích. Aktuálně tam nic nesdílím. Ale pozor – to neznamená, že netvořím! Kreslím dál, snažím se, co to jde. Jen jsem prostě dal přednost samotnému umění a rodině před displejem telefonu.

Upřímně smekám klobouk před každým, kdo dokáže skloubit tvorbu s tím, že svůj proces neustále natáčí, edituje videa, řeší filtry a honí trendy, aby to na sítích dobře vypadalo. Já na to teď nemám kapacitu ani chuť.

Zároveň chci obrovsky poděkovat všem značkám a ateliérům, kteří mi poslali své produkty na otestování a recenze. Strašně moc si té důvěry vážím.

V hlavě pořád dítětem

Největší dík ale patří mé ženě a rodině. Za tu neskutečnou trpělivost a empatii, kterou se mnou mají, když jsem s nimi v místnosti, ale duchem lítám úplně jinde, protože mi v hlavě zrovna vznikají nové obrazy, projekty a nápady.

Jak kdysi řekl Henri Matisse:

"Musíte být dítětem po celý svůj život."

A já tím dítětem jsem. A budu. Umění a "Projekt 365" jede dál, jen bez toho digitálního tlaku. Díky, že to chápete, a držte mi palce – s dvěma dětmi v zádech to bude ještě divoká jízda! Občas přidávám nějaké stories na svém instagramu, tak budu rád za podporu a případný follow.