Zrození: Kapitola 1

Background už znáte. Než se ale pustíme dál, dlužím vám ještě jedno malé nahlédnutí pod pokličku – fotky deníku a skic, které za celým tímhle šílenstvím vlastně stojí. Nebudu vás zahlcovat úplně vším, protože byste neviděli nic jiného než plný sešit ženských lůn ve všech možných typech, tvarech a podobách. Takže rovnou upozorňuju: obsah 18+. Komu ještě není osmnáct, okamžitě to vypněte, nebo se běžte zeptat mámy!

Pokus, omyl a kuchyňské nůžky z pekla

V rámci příprav obrazů jsem samozřejmě zkoušel metody, jak s tou kůží vůbec pracovat. A hned ze startu jsem si naběhl. Stříhat useň kuchyňskými nůžkami? Rozhodně to pravé ořechové. Dávat ji jen tak na plátno? Taky špatně. A pokusy lepit to vteřiňákem nebo klasickým lepidlem v tubě? Čistý omyl, který skončil vzteky a známou hláškou "Nebudu to dělaaat!".

Při tom zkoušení jsem ale narazil na zásadní objev: kůže se dá neskutečně jednoduše tvarovat. Pokud ji pořádně utopíte ve vodě, připravíte si formu, kůži do ní napěchujete a necháte vyschnout, drží tvar jako vzteklá.

Jenže ten tvar musíte nejdřív něčím vystřihnout. A jak už víme kuchyňské nůžky jsou na to krátké, slabé a tupé. Sáhnul jsem proto v hobbymarketu po alternativě – víceúčelových nůžkách na kov, kůži a dráty. Musím říct, že s nimi to šlo jako po másle. I tak se ale člověk musel sakra hlídat, aby kůži nepoškodil, neozobal nebo nepotrhal.

Zkrátka stříhání tvarů byla klasická metoda pokus–omyl. Některé náčrty jsem měl promyšlené a vyřízl je na první dobrou, jiné šly okamžitě do koše a musel jsem je předělat. 

Když se kůže stěhuje na plátno

Kůži jsme měli vystřiženou a vytvarovanou. Co teď? Nalepit? Přicvaknout?

Nakonec vyhrálo lepení. Ale čím, aby tam nehyzdil viditelný spoj? Našel jsem transparentní lepidlo na všechny možné povrchy. Smrdí teda řádně a člověk s ním musí opatrně, ale když zatuhne, drží jak přibité. Ale to však ukáže čas a matka příroda.

Další zádrhel na sebe nenechal dlouho čekat – umístění na plátno. Kam návrh umístit, aby byla celá kompozice a série sladěná a "netrhala oči"? A poté přišel další otazník, jak návrhy na plátno umístit, protože plátno se může pod tíhou té kůže nebezpečně prověsit, a to by obraz okamžitě shodilo o několik bodů dolů. Vymyslel jsem proto fintu: návrh jsem nejprve připevnil na pevnou desku a až pak na plátno. Váha se tím parádně rozloží a celá struktura je v naprostém bezpečí - doufám. Tuto konstrukci jsem pojistil dalším médiem, které jsem testoval. Nejprve šlo o pastu, která po uschnutí imituje fresku, ale této pasty bych potřeboval hromady a hromady. Proto jsem sáhl po alternativě, kterou si popíšeme v další kapitole. A která dala sérii ten správný vibe!

Kdybych to měl shrnout řečí RPG, do inventáře mi právě přibyly nové itemy: multifunkční nůžky a speciální lepidlo. Díky nim jsem hromady divoké kůže zkrotil, podrobil si je a natrvalo připevnil tam, kde mají být.

Level 1 máme úspěšně za sebou. V příští kapitole se porveme s povrchovými úpravami, nátěry, mícháním barvy, šepsu a samotným rámováním. Stay tuned!